Víte, proč kouříte?
Lékaři vědí, že
kouření je nemoc přesněji řečeno závislost. Tabákový kouř obsahuje přes 4500 různých, převážně jedovatých, chemických látek. Jednou z nich je i nikotin, který je zodpovědný za vznik závislosti. Z lékařského pohledu je s takovou závislostí potřeba zacházet stejně jako se závislostí na alkoholu nebo jiných návykových látkách.
A proč tedy vlastně kouříte? Závislost na tabáku se skládá ze dvou faktorů:
Prvním je
psychická závislost na kouření. Ta vzniká po určité době společného života s cigaretou. Rituály spojené s kouřením se totiž tolikrát opakují, až se nakonec stanou těžko postradatelnými. S kouřením cigarety může být spojena krátká chvíle odpočinku nebo příjemné posezení u ranní kávy, stejně jako zvládání stresových situací.
Fyzická závislost je druhým faktorem ovlivňujícím potřebu kouření. Ta je způsobena nikotinem obsaženým ve vdechovaném cigaretovém kouři. Probíhající chemická reakce v mozku kuřáka je podobná, jako u závislosti na jiných návykových látkách, jako je třeba heroin.
V případě zanechání kouření se tak mohou projevit abstinenční příznaky, jako silná nutkavá touha po cigaretě, deprese, špatná nálada, nespavost, podrážděnost, frustrace, zlost, úzkost, neschopnost soustředění nebo zvýšená chuť k jídlu.
K základnímu stanovení fyzické závislosti můžete využít test v dolní části této stránky.
Chcete přestat kouřit?
- Prvním a nejdůležitějším krokem je Vaše pevné rozhodnutí přestat kouřit.
- Zvolte si den „D“ , kdy přestanete naráz a jednou provždy kouřit.
- Pokud je to možné, alespoň v prvních měsících nekouření se vyhýbejte situacím, které máte spojeny s cigaretou (ranní káva, odpočinek u televize, ...).
- Některé okolnosti ze svého denního režimu však odstraníte těžko. Proto si předem připravte náhradní řešení, jak budete takové situace zvládat bez cigarety.
- Pro léčbu fyzické závislosti je k dispozici léčba, která Vám pomůže překonat abstinenčních příznaky (touhu po cigaretě, špatnou náladu, nervozitu,...).
V lékárnách je volně dostupná tzv. náhradní terapie nikotinem ve formě žvýkaček, inhalátorů, náplastí nebo tablet, které se vkládají pod jazyk. Další možností jsou preparáty, které jsou na lékařský předpis (bupropion, nově též vareniclin) - konzultujte se svým lékařem, zda jsou právě pro Vás vhodné.
- V případě obtíží se zanecháním kouření žádejte pomoc u svého praktického lékaře nebo specializovaná pracoviště. Seznam Center lecby zavislosti na tabaku a Poraden pro odvykani koureni najdete zde
Přestat kouřit je velkým vítězstvím pro každého kuřáka. Pokud jste se rozhodli nekouřit, budete muset svést s cigaretou nelehký boj, ale výsledek stojí za to.
Fagerströmův test nikotinové závislosti
- Jak brzy po probuzení si zapálíte první cigaretu?
- do 5 minut 3 body
- za 6–30 minut 2 body
- za 31–60 minut 1 bod
- po 60 minutách 0 bodů
- Je pro vás obtížné nekouřit tam, kde je kouření zakázáno?
- Které cigarety byste se nejméně rád vzdal?
- první ráno 1 bod
- kterékoli jiné 0 bodů
- Kolik cigaret denně kouříte?
- 0–10 0 bodů
- 11–20 1 bod
- 21–30 2 body
- 31 a více 3 body
- Kouříte víc během dopoledne?
- Kouříte i během nemoci, když musíte ležet v posteli?
Součet bodů:
- 0–1 žádná nebo velmi malá závislost na nikotinu
- 2–4 střední
- 5–10 silná závislost na nikotinu
Složení tabákového kouře
Tabákový kouř je dynamickým komplexem více než 4000 plynných (92%) i hmotných (8%) látek. Obsahuje 64 karcenogenů, z nichž IARC (International Agency for Research on Cancer) určila 11 jako prokázaných lidských karcenogenů, 6 pravděpodobných a 46 možných lidských karcenogenů (IARC, 1988-1996), např. dibenzantracen, benz-a-pyren, dimetylnitrosamin, dietylnitrosamin, NNK (metylnitrosamino-butanon), NNN (nitrosonornikotin), vinylchlorid, hydrazin, arzén). Další jsou mutageny, alergeny, toxické látky. Důležitý je i vysoký obsah oxidu uhelnatého (běžně 5-10% COHb u kuřáků), zejména v souvislosti s kardiovaskulárními onemocněními: cigarety s nižším obsahem dehtů mohou sice nepatrně snížit riziko např. epidermoidní rakoviny plic, ale riziko KVO zůstává stejné. V tabákovém kouři je i cca 700 aditiv (Zaridze et al., 1986).